domů english

Připadám si OŠKLIVÝ A BOJÍM SE ŽEN!

13.5.2010 ŠÍP plus str. 8, KRISTÝNA BERANOVÁ

 

Druhý nejkrásnější muž světa Josef Karas šokuje:

Zastihnout Josefa Karase (32) nebylo vůbec jednoduché. Po výhrách v soutěžích krásy se nabídky na práci jen hrnou. Nakonec ale Šípu prozradil vše o svém hektickém životě.

Když vám bylo šest let, emigrovala vaše rodina do Rakouska. Jak jste to tehdy vnímal?

V šesti letech už docela dost. Byli jsme v Rakousku asi půl roku, chodil jsem tam i do školy a kamarádil hlavně s Poláky, Rusy a s Němci, až jsem zapomněl mluvit česky. Ale pak jsme se dostali do Kanady, kde jsme žili až do pětadevadesátého. To jsme se vrátili kvůli kanadské ekonomické krizi na dva roky do Čech. Já pak odjel zpátky, abych si dodělal střední školu a vystudoval vysokou ve Spojených státech.

Pamatoval jste se na rodnou zem?

Já jsem byl vždycky pyšný na to, že jsem Čech. Po návratu jsem si třeba úplně přesně pamatoval tetin byt.

Plánujete zůstat v Česku?

Teď plánuji spíš ze dne na den, ale nikam se stěhovat nechci. Mám tu rodinu a přátele, takže budu cestovat mimo republiku kvůli práci, ale vždycky se budu vracet.

Je pro vás důležitější sport, nebo modeling?

U mě byl celý život sport na prvním místě. Mám v krvi to, že chci pořád běhat, kopat do míče. Prostě ty endorfiny potřebuju.

A jak probíhala vaše sportovní kariéra?

Dělal jsem desetiboj, ale bohužel mám vyhřezlou plotýnku, a i když jsem to pak ještě rok zkoušel, už to nešlo. Trénoval jsem a mohl jsem mít i limit na mistrovství světa, ale člověk udělá jeden špatný pohyb a už to prostě nejde.

Připadáte si sám krásný?

Já jsem byl jako dítě neuvěřitelně ošklivý, což potvrdí celá moje rodina. Proto je i teď pro mě nepochopitelné, že si lidé myslí, že jsem hezký. Vždycky se dívám do zrcadla a říkám si, teď lidé přijdou na to, že vlastně vůbec krásný nejsem.

Takže se sám sobě nelíbíte?

Já nejsem svůj typ. Kdybych se díval na sebe, neřekl bych, že jsem krásný chlap.

Jak jste se tedy dostal k modelingu?

Rodiče si rádi užívali život a nikdy se v ničem neomezovali. Takže mě vedli k tomu, abych toho hodně zkoušel. Modeling jsem začal dělat tak v osmnácti, kdy se o mě začaly zajímat holky. Já z nich byl tehdy strašně vyplašený, a to jsem vlastně dodnes, to se nezměnilo.

Co vás nejvíc živí?

Mě živila atletika, to byl pro mě hlavní zdroj obživy. Když přišel nucený konec, tak jsem začal rozjíždět firmu, kde pomáhám středoškolákům, aby si zajistili stipendium na americké školy, kde mohou studovat a sportovat zároveň. Ale jinak jsem měl takové těžké životní období, pokládal jsem si spoustu otázek a také jsem toho hodně překonal. A pak přišla šance v podobě soutěže Mr. Czech. Já jí zpočátku neviděl, ale upozornila mě rodina, dal jsem na radu otce a vyšlo to.

Na soutěži Mr. World v Koreji jste měl i fyzicky náročné úkoly. Věděl jste o nich dopředu?

Nikdo nevěděl nic. Viděl jsem nějaké fotky, ale jinak jsem nevěděl, do čeho jdu. Ale bylo to dobré v tom, že po výhře v některých disciplínách pořadatelé automaticky vybrali finálovou patnáctku. A pro mě jako pro sportovce by byla ostuda nevyhrát. Já nerad prohrávám, a to mě přitlačilo k tomu, že jsem vyhrál tu sportovní část, a když jsem se dostal do patnáctky, byl jsem šťastný. Protože nikdo nad třicet se přede mnou ještě nedostal ani tam.

Jak jste teď spokojený s prací v modelingu?

Jsem spokojený. Agentura, marketing, všichni pracují na sto procent. Jedu na plný plyn a tak to mám rád. Kdybych seděl doma a čekal, až něco přijde, tak bych musel být natvrdlý. Vím, že je spousta lidí, co řeknou, že to určitě nezvládnu... Ale já jsem rád, že jim můžu dokázat, že to tak není.

Chystáte se teď pracovně někam za hranice?

Teď mám odlétat do Istanbulu, ale v červnu se vrátím zpátky, protože tady budu pomáhat s organizací na desetibojařském mítinku. A pak mě čeká Hongkong. Ale spoustu práce mám i tady.

Mají to u nás podle vás v modelingu těžší ženy nebo muži?

Holky to mají těžší. Protože žijeme v zemi, kde je nádherných holek strašně moc a pak mají těžší se uchytit a vydělat peníze. Pro mě to je v Čechách jednodušší. Ve světě už je to pak jedno.

Může se muž také setkat s nabídkou práce „přes postel“?

Mně ještě nikdo práci přes postel nenabízel, ale byla by to zajímavá nabídka a nevím, jak bych na to reagoval. (smích) Ale my žijeme obecně v zemi, kde nikoho nezajímá, jak se někdo někam dostal, ale kde je. A Češi jsou navíc závistivý národ a vždycky budou pomlouvat. S tím jsem se také setkal.

Máte teď nějaký vztah?

Vztah mám, ale chci ho držet co nejvíce mimo ten kolotoč, protože co vidím kolem sebe, ty vztahy pak rychle krachují. Jsem spokojený a nechci cokoliv měnit.

Je vaše přítelkyně z branže? Jak dlouho jste spolu?

Přítelkyně je atletka, jsme spolu přes rok a moc často se nevídáme, takže když už jsme spolu, nemám potřebu ji někde ukazovat. Raději jsem s ní sám.

Jak vnímá vaši slávu?

To byste se musela zeptat jí. Ale ona je chytrá a bere to s rezervou, ví, že to je byznys.

Půjdete k volbám?

Určitě půjdu. Budu volit pravicovou stranu, ale neřeknu přesně jakou. Mně je jedno, kdo koho bude volit, ale mrzí mě, že je u nás tak malá volební účast. To je totiž naše největší právo a volit by měl jít každý. I když zvolí třeba to nejmenší zlo.

***

V osmnácti jsem byl z holek strašně vyplašený, a to jsem vlastně dodnes, to se nezměnilo...