domů english

Co si myslí o… ženách

 

26.4.2010 Juicy str. 50 Celebrita, IVETA VAŘEČKOVÁ

a návykových endorfinech či herečce Halle Berry druhý nejkrásnější muž světa a bývalý úspěšný desetibojař Josef Karas, který jako dítě emigroval s rodiči do Kanady a dnes si vychutnává život v Česku?

Zisk druhého místa v soutěži Mr. World 2010 s sebou strhl lavinu zájmu o vaši osobu. Co pro vás tento úspěch znamená?

Nemůžu říct, že bych věřil v osud, ale vím, že tato soutěž přišla ve správnou chvíli. Posledních pár let jsem neměl moc štěstí a začal jsem trochu ztrácet víru sám v sebe. Místo abych si užíval života, začalo se mi kolem třicítky hroutit několik věcí najednou. Už toho bylo příliš a mně se zdálo, že se v tom topím. Nevěděl jsem, jak z toho ven.

Prozraďte mi, co všechno musí ukázat a dokázat muž, který přijede na mezinárodní klání, kde je hlavním kritériem vzhled?

Byl jsem vůči soutěži trochu skeptický. Nakonec mě ale celý průběh příjemně překvapil. Zlomilo se to v okamžiku, kdy jsem pochopil, že je to víc než o vizáži o tom, kdo jsem, jestli dokážu spolupracovat s cizími lidmi a jak se pod tlakem umím vyrovnat s povinnostmi. V Soulu jsem strávil tři týdny, což byla dostatečná doba k tomu, aby nás organizátoři poznali. Přitom se klidně mohlo stát, že by nás pozvali den před soutěží a o výsledku by rozhodli jenom podle fotografie.

Mezi modelkami se často mluví o rivalitě. Zažil jste ji osobně?

Ani ne. Naopak jsem poznal několik kluků, se kterými jsem se skamarádil, a rád bych s nimi udržel kontakt i do budoucna. Třeba můj spolubydlící, barman z Kypru a čistá duše, nebo kluk z Dánska, který se živí jako záchranář a hasič.

Jak ovlivní chlapa, když předběhne ve finále víc než 80 mužů?

Dřív jsem vždycky tvrdil, že je pro mě lepší, když mě lidé kritizují, než chválí. V atletice mě to dokázalo motivovat. Říkal jsem si, že kritiku si budu dlouho pamatovat a dokážu tomu, kdo ji řekl, že se mýlí. Chválu jsem nikdy neuměl přijímat. Fakt, že jsem uspěl v soutěži krásy, ke které jsem se dostal úplně náhodou, mě ale nabil novou energií. Je to pro mě impulz k tomu, abych se pohnul dál.

Chcete teď zamířit do světa přehlídkových mol?

Ještě nevím. Na modeling mám totiž moc široká ramena a do konfekčního oblečení se vůbec nevejdu. Ale ničemu se nebráním. Proč bych se měl zaškatulkovat do jedné profese? Když se podíváme do minulosti, třeba Leonardo da Vinci byl známý jako vynálezce, konstruktér, malíř, sochař… Tahle cesta se mi líbí - mít co nejvíc znalostí a dělat všechno, co mě baví.

Kdy vám zbude čas na lásku?

Víte, vztahy se mnou nejsou jednoduché. Jsem sobecký vůči svému času. Když mám volno, trávím ho se svojí rodinou a toho se nevzdám. Už to tak mám od dětství, kdy mi kvůli škole a sportu nezbývalo moc času na rodinu a přišlo mi nefér trávit pak svoje volno s někým jiným než s rodiči. Navíc se ještě starám o svoji labradorku Laylu (možná se ale spíš stará ona o mě) a chodím pětkrát týdně sportovat.

Ani jednou nevynecháte?

Ne. Potřebuji někde vybít energii a sport je asi už můj celoživotní návyk. Baví mě a miluji ten pravidelný „přísun“ endorfinů.

Přes to všechno mi to z vaší strany přijde jako zákaz citů s omluvenkou plnou povinností…

Je pravda, že teď nejsem připravený sdílet s někým svůj život. Stalo se mi to, co milionům dalších lidí, rozešel jsem se a zatím nejsem ochotný se do toho kolotoče znovu zapojit. Přítelkyni sice mám, je mezi námi nějaký vztah, ale dál to neřešíme.

Jak vzpomínáte na roky, kdy jste holkám ve škole motal hlavy?

Nenechte se plést. Do šestnácti let jsem vůbec hezký nebyl. Holky o mě neměly zájem. Ani se jim nedivím. (směje se) Naštěstí pro mě čím je chlap starší, tím je zajímavější. Tenkrát jsem navíc nebyl otrkaný a pořád dokola jsem četl dívčí časopisy, abych zjistil, co ty holky vlastně chtějí. Navzdory pečlivému studiu jsem na nic nepřišel. Všude se psalo, že ženy hledají hodného, pěkného a inteligentního muže, jenže já si neuvědomil, že šestnáctiletá holka má jiné priority.

Kdy se to zlomilo?

Ve chvíli, kdy jsme se s rodinou vrátili v roce 1995 z Kanady do Čech. Asi jsem na holky působil trochu exoticky, protože jsem se tehdy poprvé zamiloval a miloval…

V jakém okamžiku vás žena začne zajímat?

Když má v sobě vášeň, a je jedno, kam ji směřuje, jestli ke psům, plavání nebo knížkám. Vždy z ní pak vyzařuje vnitřní jiskra a pro mě je důležité vidět na ženě, že chce pro něco žít. I charisma je pro mě něco naprosto přirozeného a lákavého. Nedá se totiž namalovat, a když ho někdo má, je dvojnásobně krásnější než kdokoli jiný.

A co fyzická krása?

Na tu se moje kritéria měnila s věkem. Pamatuji si, že v pubertě mi připadala krásná každá, která se se mnou chtěla bavit. A dneska? Já jsem tzv. dolňák, takže když se o sebe holka umí starat a navíc má hezký zadek a pěkné nohy, je to fajn. (směje se) Třeba čokoládová kráska Halle Berry, jak vylézá v plavkách z vody v bondovce Dnes neumírej…

Když člověk vypadá dobře, často to v lidech vzbuzuje neopodstatněné předsudky. Co všechno jste už o sobě slyšel?

Na začátku se neustále objevovaly spekulace, že jsem homosexuál. Přitom vůbec nechápu, proč to společnost tolik řeší. Mimochodem, pokud to někomu přinese radost, jsem heterosexuál. Pak si také lidé představovali, že jsem jenom namachrovaný šamponek a kluk bez jakéhokoli názoru.

Mně se naopak zdá, že jste hodně upřímný…

To jsem se naučil díky mámě. Dřív jsem byl vždycky víc diplomat a chtěl druhým vyhovět. Máti byla pravdomluvná, ale ne tak diplomatická. Když se jí něco líbilo nebo nelíbilo, byla první, kdo to řekl. Lidé ji kvůli tomu milovali a já si až pozdě uvědomil, že je to cesta, se kterou budu spokojený i já.

Proč mluvíte v minulém čase?

Máma zemřela před rokem na rakovinu. Předloni, v den mých narozenin, jsme se dozvěděli, že má metastázy po celém těle a nemoc nad ní začíná vítězit. Krátce předtím vrcholily moje přípravy na olympijské hry v Pekingu. Kvůli vyhřezlé plotýnce jsem na odjezd nakonec musel zapomenout. Dneska vím, že to byla ta nejlepší věc, co se mi mohla stát. Díky tomu jsem mohl s mámou strávit poslední měsíce jejího života. Ačkoli to byla horská dráha, která dva roky směřovala jenom dolů.

Co pro vás tenkrát bylo nejsložitější pochopit?

Už jako malý jsem se nejvíc ze všeho bál, že jednoho dne přijdu o tátu a mámu. Nevím, jestli to bylo vlivem emigrace do Kanady nebo tím, že mi jako malému tragicky zemřel brácha, ale rodiče pro mě byli jistotou. Nejtěžší bylo najednou si uvědomit, že noční můra se pomalu a jistě stává realitou.

Neměl jste chuť nadávat na život?

Na úplném začátku jsem měl spíš chuť nadávat svojí máti. Říkal jsem si, že jsme tomu třeba mohli nějak předejít. Vždycky, když jsem ji prosil, aby přestala kouřit, mi jen odvětila: „Aspoň vím, na co umřu.“ Já ale zároveň vím, že ona svůj boj neprohrála. Sice umřela, ale do poslední chvíle se nevzdala. Nechtěla odejít a lidé kolem ní jí nechtěli jen tak nechat jít. Díky ní jsem si ale uvědomil, že život je moc krátký na to, abych lidem lhal nebo si sám něco nalhával. Proto ty, které miluji, miluji hodně a ty, které ne, těm to říkám na rovinu.

***

Předpokládají, že jsem jen metrosexuál, ne kluk s názorem.

Josef Karas (31)

Letos v únoru získal druhé místo ve světové soutěži krásy Mr. World. V minulosti se profesionálně věnoval desetiboji a trénoval po boku Romana Šebrleho. V roce 2008 měl odjet na olympiádu v Pekingu. Kvůli zranění zad však musel účast zrušit a rozloučit se s kariérou. Dnes pracuje jako sportovní konzultant. Volný čas rád tráví s rodinou a se svojí labradorkou Laylou, kterou pojmenoval podle písničky Erica Claptona. Jeho snem je strávit pár dní dovolené s tátou.